Ženské komando

Zdroj:soakthisin.com

Hned na začátek bych chtěla uvést, že jsem ráda za to, že jsem žena a rozhodně taky nepatřím mezi ty ženy, které by jen oslavovaly muže, lezly jim do zadku a jejich životní touhou bylo porodit jim syna. Přesto musím poznamenat, že čím dál častěji kolem sebe pociťuji účinky ženského komanda. A je mi to až nepříjemné. Co považuji za ženské komando, kde a jak se vyskytuje?

Řekla bych to asi tak ... Myslím, že jeho síla nás provází již pěknou řádku let, přesto se pomalu rozrůstá a já si jeho moc uvědomila nedávno (aktuálně je to už delší chvíle, protože tento článek jsem se rozhodla uveřejnit až po delší době). A můžou za to šaty. Bylo nebylo, jedna dobrá duše mě pozvala na svatbu. Celkem normální věc. Protože jsem prokazatelně příslušnice ženského pohlaví, první myšlenka, která mě hned po gratulaci šťastnému páru napadla, byla: Co si proboha vezmu na sebe? Naštěstí jsem se uklidnila během pár minut, neboť jsem si vzpomněla, že ve skříni mám celkem obstojné šaty. Při nejbližší příležitosti jsem si je také s nadějí prohlédla - bílo – fialové šaty, kde tu fialovou část tvoří kolečka a kytičky. 

Jaké však bylo moje překvapení, když mi moje kamarádka pověděla, že bych tím mohla naštvat nevěstu. „Jak?“ nechápala jsem. „No přece tím, že jsou bílé. Bílou může mít jen nevěsta. Mohla by se naštvat, že ji chceš zastínit.“ zněla odpověď zkušenějšího. Nedalo mi to (né, že bych kamarádce nevěřila, ale chtěla jsem si udělat soukromý výzkum) a vyhledala jsem si na internetu články o vhodnosti jít v bílém jako host. 

Internetové diskuse jsou kapitola sama o sobě ( fotografie „potenťených dětiček, „manžové“, „mimíšci“ apod), ale i když jsem věděla, co se tam dá najít, nevěřila jsem svým očím. V jaké nevědomosti jsem to dosud žila!!!! ( :-) ) Zjistila jsem totiž, že když si dáte bílé šaty na svatbu, ihned se připojíte k určité skupině lidí a během jednoho okamžiku se z vás stane: Děvka, cuchta, rozvracečka, ničitelka slavného dne, ta, kterou nevěsta skope do kulata a už s ní nepromluví, navždy zavržená žena mezi ženami. 

Zdroj: posters.ws

Hned jak jsem si uvědomila, že moje neznalost ženských společenských pravidel mě může přivést až ke "skopání do kulata", napadlo mě: „Bože, ti chlapi to mají tak jednoduché. Chlapi nic takového nezajímá a je jim líp“. A teď pozor - myšlenkový pochod: A není těm chlapům vlastně líp bez dodržování ženských pravidel? Proč řešit barvu oblečení, když bílá jako symbol nevinnosti nevěsty je už stejně dávno pasé (to mi nikdo nevymluví, že nevinných nevěst je více než těch „vinných“). Proč jsme my ženy neustále svazované nějakým pravidly, které si samy určujeme? 

Myšlenka dala myšlenku a já si řekla, že stejně jako se učíme od zvířat některé prospěšné věci, mohly bychom pochytit i my ženy něco "pánů tvorstva" a život si po jejich vzoru prostě zjednodušit! Podobné téma dokonce zpracovala i jedna psycholožka, která napsala knihu „10 největších hloupostí, kterými si ženy komplikují život“. Autorka si prý nebere servítky a ženám doslova radí, aby byly víc jako muži. 

Některé ženy by možná podotkly, že muži myslí jednoduše (na problémy) a příliš se nezabývají možnými důsledky. Není ale v jednoduchosti krása? Myslím, že kdyby někdy ženy více využívaly ten „chladný mužský mozek“ byly by daleko spokojenější a vyrovnanější. Ženský svět je sice pěkný, daleko emotivnější a empatičtější než ten mužský, ale jsou věci, které by prostě šly vypustit. 

Třeba pravidla. Ta hrozná dívčí pravidla. Ať se postaví na hlavu ten, co se s nimi nikdy nesetkal. Ženy nesmí chodit s bývalým klukem své kamarádky. Nesmí se jim líbit ctitel odmítnutý, ani platonický, bývalý, budoucí, potencionální. Ženy si nekoupí stejné šaty jako kamarádka, která je měla jako prví. Ženy, když se pohádají, tak spolu nemluví týdny, měsíce, roky. A mnoho dalších, které jsem raději zapomněla. A co pánové? Když se jim líbí kamarádova ex, tak se prostě zeptají svého kamaráda  a pak ji prostě pozvou ven. Když si lezou do zelí, tak se poperou a je klid. Když klid není, tak se na holku vykašlou. Když se pohádají, dají si navzájem přes hubu a další den jdou společně na pivo. Pánové nic nerozebírají, vítězí u nich činy a ne slova. Když je milá opustí (nebo oni ji), tak se v tom nebabrají, vědí, že jde život dál. A nezapomeňme na upřímnost. Plácnou co je napadne, takt je pro ně cizí slovo, ale situaci mají jednodušší. Nemusí řešit, jak kamarádce oklikou říct, že jí ty kalhoty obepínají silnější nohy a že to není dobrá volba, prostě odpoví upřímně. 

 Dámy, přiznejme si, kolikrát jsme už dokázaly pronést: „Chlapi to mají jednoduší“. Ano, mají. Ale nemáte taky pocit, že je to z části  tím, že se nebojí říct věci přímo, dovedou brát věci s nadhledem a hlavně, nehrají na tolik zbytečných pravidel? 

 A teď ten nápad: Co takhle si vzít to nejlepší z vašeho tatínka, dědečka, bratra, manžela, přítele, partnera, připojit to k našim nejlepším ženským vlastnostem (a že jich je, o tom ale zase jindy) a udělat z nás bohyně moudrosti, taktu a krásy? (věřím, že je to dostatečně výstižné :-) 

Jestli je zde nějaký čtenář/ka, chci se zeptat,, co si o tom myslíte? Je nějaká vlastnost, kterou mužům závidíte? 

A pro ty z vás, kteří se prolouskali až na konečnou, mám pro odlehčení známý vtípek, aneb: MUŽSKÉ VS. ŽENSKÉ PŘÁTELSTVÍ: "Víte jaký je rozdíl mezi ženským a mužským přátelstvím? Když žena nepřijde v noci domů, dorazí až ráno a řekne manželovi, že strávila noc u kamarádky, vezme manžel telefon a obvolá deset nejlepších manželčiných kamarádek. Žádná o tom nic neví... Nepřijde-li na noc domů muž a ráno po svém návratu tvrdí manželce, že strávil noc u kamaráda, manželka obvolá deset nejlepších manželových přátel. Osm z nich potvrdí, že byl v noci u nich... Dva tvrdí, že tam ješte je :-)