Sociologie

Moje kamarádka Jitřenka mě přivedla na nápad, zahrabat ve svých starých seminárkách a něco z toho zveřejnit. Samozřejmě sem je neměla už nikde jinde než na emailu a tak je i docela sranda číst si emaily staré 5 let. Nicméně, zveřejňuji tedy své dílo.....stať o tom, co je to Sociologie :)

weardrobe.com

            Cílem stati je seznámení se  sociologií. Chceme zde objasnit, čím se sociologie zabývá, neboť většině lidí není tento pojem dosud jasný. Ve stati vycházíme z děl tří autorů. Jsou jimi Anthony Giddens, Jan Keller a Jan Jandourek. Uvádíme zde prvopočátky vzniku této vědy, která je za vědu považována až v první polovině 19.století, ale lze dokázat, že se jí zabývali už antičtí či renesanční myslitelé. Uvádíme zde několik významných myslitelů sociologie, jako jsou August Comte, Karel Marx nebo Max Weber. Dále se zde zabýváme objasněním toho, čím je sociologie užitečná a  jak nám pomáhá si uvědomovat správně svět takový, jakým ve skutečnosti je. Dospět ke správnému sociologickému přístupu však není jednoduché. Důležitá je sociologická imaginace, která nám umožňuje správně chápat události kolem nás a předvídat ''možné scénáře'' budoucnosti. Dalším důležitým faktorem je objektivita, nezbytná pro každého sociologa. V poslední části stati se zabýváme rozdělením sociologie na několik směrů, neboť sociologie je vědou značně nejednotnou.

Přesto však shledáváme sociologii jako obor nesmírně zajímavý a prospěšný.  

           

            V této stati se  budeme zabývat samotnou sociologií. Je to věda mladá a mnoho lidí nemá dosud ujasněnou představu o tom, co vlastně sociologie je. Stať je rozdělena do pěti částí, v první z nich se budeme zabývat tím nejdůležitějším a to, čím se vlastně sociologie zabývá, dále objasníme okolnosti vzniku této vědy, představíme si několik významných myslitelů. V další části uvedeme několik hlavních zásad samotného sociologického přístupu a na samotný závěr rozdělíme sociologii na několik směrů. Sociologie je značně nejednotná a tímto rozdělením získáme alespoň základní představu o výrazných sociologických školách a směrech.

V práci vycházíme z děl několika autorů. Jsou jimi český sociolog Jan Keller [Keller 1997], dále český sociolog, publicista a spisovatel Jan Jandourek [Jandourek 2003] a britský autor Anthony Giddens.  [Giddens 1997]

                                   Čím se zabývá sociologie

            Jak vznikl tento svět? Proč jsou naše životní podmínky odlišné od těch, ve kterých žili naši předkové? A kam budou směřovat budoucí změny? To jsou otázky, na které se snaží odpovídat sociologie-vědní obor, který má proto místo v intelektuálním dění naší doby.

Sociologie se zabývá studiem sociálního života, skupin a společnosti. Je to obor nesmírně zajímavý, jeho předmětem je naše vlastní chování a člověk jako tvor společenský. Sociologie je obor  nesmírně široký, zabývá se na straně jedné analýzou jednorázových interakcí jednotlivců na ulici, v zaměstnání, a na straně druhé zkoumá globální společenské problémy. [Giddens 1997;14]

            Můžeme si však položit otázku, jak vůbec sociologie vznikla, od kdy se její vznik datuje. Odpověď však není jednoduchá, lidé se odjakživa zajímali o to, co určuje jejich chování. Kdybychom hledali prvního sociologa, mohl by jím být už například Aristoteles, který ve 4.století př.n.l uvažoval o společnosti, nebo Xenofón, který psal o dělbě práce v ševcovské dílně. Jestliže se však chceme držet tvrzení, že se sociologie rodí až se vznikem moderní společnosti, možná bychom za jednoho z hlavních praotců sociologie mohli považovat Niccoló Machiavelliho (1469-1527), který v 16.století  předložil svoji teorii o vládnutí.

Sociologie se nám vynořuje pozvolna během dějin. Vnímáme ji takto jako pozvolné úvahy současníků o své společnosti. [Jandourek 2003;23]

                                   Vznik sociologie

            Jako samostatná disciplína vzniká sociologie mnohem později a to v první polovině 19.století. Důvodem pro tuto skutečnost byl především vznik tzv.moderní společnosti, který byl provázen výraznými hospodářskými a společenskými změnami a lidé začali mít pocit, že nové společnosti nerozumí a chtěli se o ní něco dozvědět. [Jandourek 2006;19] Z tohoto kontextu vycházíme z názoru, že sociologie prostě nemohla vzniknout dříve, než problémy, kterými se zabývá. Společně znamenají jakési zhroucení všech mechanismů, které regulovaly a kontrolovaly společnost před nástupem průmyslové revoluce. Tyto společnosti, které byly rozbity nástupem průmyslové revoluce a pozdějších doprovodných revolucí politických, budeme nazývat tradičními společnostmi.[Keller 1997;9]

            August Comte(1798-1857), který je považován za zakladatele sociologie jí dal jméno, i když původně tuto novou vědu nazval sociální fyzikou. Název sociologie vznikl spojením latinského societas-společnost a řeckého logos-slovo. Sociologie by tedy měla být vědou o společnosti. [Jandourek 2003;11] Keller tuto věc ale  vysvětluje jako základní nedorozumění, neboť pouze překlad cizího termínu do mateřského jazyka není definicí. Pojem ''společnost'' je totiž natolik mlhavý, že umožňuje množství nejrůznějších definic. Když lidé hovoří o společnosti a věcech, které se jí týkají, mají většinou na mysli pouze národní stát, ve kterém žijí. Dále, když lidé hovoří o tradičních, nebo dokonce o archaických formách lidského soužití jako o ''společnosti'', může to být zavádějící, neboť se přeceňují jejich společné rysy, kterých v takových případech není mnoho. Společnost podle Kellera existuje pouze ve chvíli, kdy se lidé chovají, jako by existovala. Podle jeho definice je termín ''společnost''  souhrn individuí jednajích s ohledem na jednání druhých a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu. [Keller 1997;11]

Comte byl přesvědčen, že tento nový vědní obor dokáže postavit zkoumání společnosti na vědecký základ. Myslel si, že i když je sociologie věda nejmladší-vznikla až po fyzice, biologii a chemii-že bude mít největší význam pro lidstvo, protože je vědou nejkomplexnější. [Giddens 1997;22]

Svým dílem reagoval na Francouzskou revoluci a osvícenství. Chtěl bojovat s tím, co považoval za negativní vlivy osvícenství. Comte chtěl, aby se studium sociologie dělo na vědeckých základech. Tyto názory Comte přejal od filosofa a sociálního myslitele Clauda Henriho Saint Simona (1760-1825), u kterého působil Comte jako sekretář. Jejich spolupráce však skončila po vzájemné neshodě v roce 1824.

Studium společnosti rozdělil Comte na sociální statiku a sociální dynamiku. Statika se zabývá těmi aspekty života, které se týkají řádu a stability a sociální dynamika se zabývá změnami a vývojem společnosti moderní. [Jandourek 2003;23-24]

            Daleko trvalejší vliv na moderní sociologii však měl francouzský myslitel Émile Durkheim (1858-1917).Ten sice vycházel z části z názorů Comta, ale současně pokládal jeho myšlenky za značně spekulativní. Domníval se, že se Comtovi nepodařilo uskutečnit svou zásadní myšlenku, a to postavit sociologii na vědecký základ. Podle něj by sociologie měla ''zkoumat sociální fakta jako věci'' – to považoval za první zásadu sociologie. Jedna z Durkheimových nejvýznamějších studií se zabývala analýzou sebevraždy. Poukázal zde, že sebevražda podléhá kromě psychologických také společenským vlivům. [Giddens 1997;22-23]

            Dalším ''otcem-zakladatelem'' sociologie je Karel Marx (1818-1883), který sice sám sebe za sociologa nepovažoval, ale jeho dílo je pro sociologii velice významné a ovlivnilo celou řadu dalších sociologů. Marxe především zajímalo, jak kapitalistický systém působí na člověka utlačivě. Podle Marxe vzniká systém dvou tříd a to buržoasie a proletariát. Marx věřil, že boj těchto tříd povede až ke konečné beztřídní společnosti a k pádu kapitalismu. Své myšlenky sepsal v Komunistickém manifestu, který vytvořil spolu s přítelem a spolupracovníkem Engelsem . [Jandourek 2003;27-28]

            Jako poslední příklad významného myslitele sociologie zde uvedeme Maxe Webera (1864-1920). Toho, podobně jako Marxe, nelze označit jen za sociologa, neboť jeho zájmy přesahovaly hranice jakéhokoli oboru. Kromě sociologie studoval také ekonomii, právo, filosofii a historii. Šlo mu, stejně jako ostatním myslitelům té doby především o to, porozumět sociální změně.

Jeho názory z části ovlivnil Karel Marx, ale Weber se stavěl jinak např: k otázce třídních konfliktů, které dával daleko menší význam než Marx. [Giddens 1997;25] Weber definoval sociologii jako vědu o sociálním jednání jednince. Pomocí různých kombinací těchto jednání vysvětluje Weber různé sociální skutečnosti, jako například typy náboženství, formy ekonomiky nebo povahu státu. [Keller;177]

                        K čemu nám může být sociologie užitečná

            Jak uvádí v tomto kontextu Giddens a vychází přitom z Millsovy sociologické imaginace, sociologie nám může být v praxi všestranně užitečná. Uvádíme zde několik příkladů:

Především je to podle Giddense poznávání kulturních rozdílů. Upozorňuje na potřebu porozumění lidem z jiných kultur, což nám umožní lépe pochopit jejich problémy a zabránit případným předsudkům. Dalším bodem je zde hodnocení úspěšnosti praktických přístupů a třetím, v jistém smyslu nejvýznamějším je to, že nás sociologie může dovést k lepšímu sebepoznání. Ovlivňovat svůj život můžeme tím lépe, čím více rozumíme svému vlastnímu jednání a o povaze společnosti, ve které žijeme. [Giddens 1997;28-29]

Přes svoji užitečnost byla sociologie v mnoha totalitních režimech zakázána. Bylo to hlavně pro její pochybování nad věcmi samozřejmě danými. Podle Jandourka v tom ale hrálo roli i to, že komunismus je svým způsobem také sociologickou teorií a proto nesnášel nějakou konkurenci. Snaha zjistit, jak se mají skutečně věci ve státě a co se skrývá pod ''povrchem'' ideologií je právě tím, díky čemu se může sociolog dostat do rozporu s ideály, které o fungování světa či společnosti říkají ti,co ji v danou dobu řídí. [Jandourek 2003;13-14]

I toto, ale můžeme  nazvat  její užitečností, neboť kde bychom byli bez vidění světa jaký opravdu je? Sociologie nám takto dává možnost udělat si o věcech kolem nás vlastní názor a nepodléhat případnému tlaku ze strany zastánců teorie, kterou vlastním rozumem a znalostí povahy splečenských jevů dokážeme vyvrátit.

                                  

                        Jak dospět k sociologickému přístupu

            ''Naučit se sociologicky myslet znamená rozvíjet svou vlastní představivost'' říká Giddens. Sociolog je podle něj člověk, který je schopen se odprostit od bezprostředního vlivu své osobní situace a podmínkou jeho práce je to, co nazval C.Wright Mills ve svém slavném výroku sociologickou imaginací. Touto imaginací je myšleno především umění odprostit se od obvyklé rutiny našeho běžného života a podívat se na ni jiným způsobem. Dále zde Giddens uvádí, že i na banální činnosti jako je pití kávy může sociolog objevit něco zajímavého. Důležitá je právě ta schopnost, vidět ten pojem z různých úhlů. Káva je součástí každodenních lidských rituálů. Lidé se například za účelem vzájemné rozmluvy domluví, že zajdou ''na kávu'', a přitom vůbec nemusí dojít ke konzumaci tohoto nápoje. Jde jim spíše o to, aby se sešli. Druhé hledisko se může týkat třeba látky obsažené v kávě-kofeinu. Kofein je vlastně droga, ale přesto nejsou kofeinisté označováni za narkomany.

Rozvíjet sociologickou imaginaci tedy znamená čerpat nejen ze sociologických, ale i historických a antropologických materiálů. Antropologický rozměr této sociologické představivosti vidí Giddens hlavně ve schopnosti srovnávat kulturní formy společenského života a tak si lépe uvědomovat specifické formy jednání v naší společnosti. Abychom však pochopili současný svět, je rovněž důležité i srovnání s minulostí. K tomu nám slouží historický kontext. Jak uvádí Giddens, každý z těchto úkolů předpokládá, že se odmyslíme od svých vlastních zvyků a pomocí toho pronikneme hlouběji k jejich vlastním smyslům.

Výrazně však tato sociologická imaginace ovlivňuje naše budoucí možnosti., protože nám umožňuje ''možné scénáře budoucnosti '' [Giddens;18]

Další nesmírně důležitou věcí, která nám pomáhá dosáhnout sociologického přístupu je objektivita. ''Dobrý sociolog se bude snažit zbavit všech předsudků, jež by mu bránily objektivně posuzovat myšlenky a fakta.'' uvádí Giddens. Ale to není podle něj jediné kritérium objektivity vědce. Uvádí zde, že objektivita v sociologii je do značné míry také založena na vzájemné kritice mezi členy sociologické obce. Neboť nezáleží na tom, jak vidí problém jednotlivec, ale na veřejné diskuzi mezi odborníky. [tamtéž;28]

Pan Anthony Giddens - zdroj: www.guardian.co.uk

                                   Členění sociologie

            V sociologii existuje mnoho směrů a různých škol. Pokud bychom chtěli formulovat základní otázku veškeré sociologie, musela by znít: Jak je vůbec možný řád ve společnosti? V odpovědi na tuto otázku se ale jednotliví sociologové i celé směry výrazně liší. Podle Kellera lze rozlišit tři výrazné větve sociologického myšlení. Je to směr konsensuální, konfliktní a interpretativní. [Keller 1997;87]

            Teorie konsensuální předpokládají, že v základu sociálního řádu stojí nepsaná úmluva, podle které se lidé nějak zavazují, že budou dodržovat pravidla, která jim umožňují vzájemné soužití. Lidé se podle této teorie sdružují proto, že z toho mají nějaké výhody.

Mezi teorie konsensuální se řadí strukturální funkcionalismus a teorie sociální směny .

Struktuální funkcionalismus byl významým hlavně ve čtyřicátých a padesátých letech dvacátého století. Sociologie byla tehdy, jak Keller uvádí, definována jako disciplína, studující funkce, které plní určitý sociální jev z hlediska sociální struktury. Zdůrazňuje význam vnitřní rovnováhy pro fungování celého sociálního organismu a vzájemnou závislost částí systému na celku.  Jako autory, kteří nějak funkcionalismus ovlivnili, uvádí Keller například Durkheima či Comteho. Zvlášť výrazný vliv funkcionalismu se ovšem odráží v díle Durkeima. V sociologii samotné je ale tento směr spojován především se jménem amerického sociologa Talcotta Parsonse. [tamtéž;89-90]

Teorie sociální směny oproti tomu odpovídá na základní otázku o řádu sociologie pomocí pojmů, které si ''vypůjčila'' z ekonomie. Keller definuje tuto teorii jako neustálou směnu statků a služeb všeho druhu mezi lidmi, která tak vysvětluje jejich chování. Směňuje se všechno, statky, služby, přátelství či úcta. Teorie směny vychází hlavně z předpokladu, že se každý člověk snaží maximalizovat svůj zisk. Podle Kellera se na tuto teorii dá dívat také z antropologického hlediska. Podle toho je směna základem sociální soudržnosti a souvisí s institucí daru. Dar, který byl darován a nemůže být oplácen, přináší darovanému pouto závislosti na dárci a dárce získává jistou mocensou dominaci nad dárcem. [tamtéž;97-98]

            Teorie konfliktu  se naproti tomu domnívá, že každá forma lidského soužití vyhovuje vždy jen části zúčastněných. Ostatní jsou nějakým způsobem donuceni k danému sociálnímu řádu. Teorie vzniká hlavně jako kritická reakce na funkcionalistický přístup a její základní teze jsou hlavně negacemi tezí uváděných v teorii konsensuální. [tamtéž;88,103]

            Teorie interpretativní se nezabývají celou společností, ale sledují jedince. Netvoří ale jednotnou školu. Přesto sem Keller zařazuje symbolický interakcionismus a fenomenologickou sociologii. Symbolický interakcionismus tvrdí, že svět který nás obklopuje je závislý na našem přístupu k němu. Při vzájemném setkávání si navzájem vyjednáváme podobu reality. Lidský svět je v jeho smyslu výtvorem těch, kdo v něm žijí. [tamtéž;114] Klíčovým prvkem v uvědomování si sebe sama jsou symboly. [Giddens;536] Lidská činnost je výrazně odlišná od chování zvířat hlavně proto, že zvířata takovéto symboly nevnímají. [Keller 1997;114] Lidský symbolický svět je založen především na uvědomování si svého ''já''.[Giddens;537] Keller uvádí výrok amerického antropologa: ''Zvířata nemají strýčky, neděli ani křtiny''. Lidé to podle něj všechno znají a proto přisuzují věcem různé významy. A na základě nich pak jednají. [Keller 1997;114]

Fenomenologická sociologie se zabývá zkoumáním všedních aktivit každodenního života. [tamtéž;122]

                                   Závěr  

             Počátky sociologie vidíme ve chvíli, kdy se lidé začali zajímat o dění ve společnosti, které byli součástí a snažili se ji  nějak ''vylepšovat''. Za praotce sociologie můžeme považovat například už Aristotela nebo Machiavelliho. Za zakladatele je však považován August Comte, který dal sociologii její jméno v dobách, kdy moderní společnost nahradila tradiční a sociologie se stala ''vědou''. Sociologie nám pomáhá v uvědomění sebe sama a v pochopení společnosti ve které žijeme. Považuje za důležité pěstovat si svou ''sociologickou imaginaci'' a porozumět díky ní světu, ve kterém žijeme a hlavně důsledkům událostí, o kterých jsme si ani nemysleli, že s námi mají něco společného.

Sociologie je věda nejednotná, převládá v ní mnoho názorů o vysvětlení různých jevů. Jde však o to, najít si v ní hlavně to,co pomůže nám samotným a bude nám to ku prospěchu. Sociologie je sice vědou mladou, ale už sám Comte ji považoval za ''královnu věd''. To nejde sice tvrdit tak jasně, ale přesto zůstává sociologie vědou neobyčejně inspirativní a zajímavou.

                                   Literatura

Giddens, A. 1997. Sociologie. Praha: Argo

Jandourek,  J. 2003. Úvod do sociologie. Praha: Portál

Keller, J. 1997. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství