Kniháček

Jsem vášnivý kniháček.

Ptáte se, co to vůbec znamená? Je to moje osobní označení pro milovníka knih. Slovo knihomol mi totiž vůbec nepřijde pěkné a natož vystihující slovo. Je pravda, že o mě rodiče pořád prohlašovali: "Elík je knihomol". A tím chtěli vysvětlit vše. To, že vím, co bych neměla, to, že trávím víc času v knihovně než doma, to, že nejsem nějak dobrá ve sportech.

Zdroj: http://weblogs.sun-sentinel.com

Knihy miluju. Miluju jejich vůni, miluju to vzrušení při čtení prvních řádků knihy, miluju její tvar, jsem nadšená, když knihu dostanu jako dárek. U knih, které mě upoutaly více než ostatní si budu navždy pamatovat ten pocit, který jsem měla po jejich přečtení.

Nepamatuju si svou první knihu, ale vím, že Honzíkova cesta mě neupoutala, Děti z Bullerbynu mě rozesmávaly a po Malém princi jsem dlouho toužila. Když mi bylo asi tak deset, rozhodla jsem se jednu knihu přečíst za jeden den. Byla to Luisa a Lotka. V knihách jsem dovedla ležet, s knihou jsem seděla, stála, četla jsem za chůze, na svém tajném místečku na posledním schodu...

Knihy si vybírám. Nedokážu číst všechno. Přečtu první stránku a pokud mě nezaujme, většinou má autor smůlu. Samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo a proto například nikdy nezapomenu na knihu Komu zvoní hrana, která byla součástí povinné četby a která mě naprosto nezaujala na prvních stránkách. Toho, že jsem překonala své předsudky, rozhodně nelituji.

Zdroj: http://www.sodahead.com/

Před několika dny jsem objevila Kniháčkovskou sociální síť. A naprosto mě nadchla! Člověk se může přihlásit pomocí Facebooku (jak jinak, že, v dnešní době) a hodnotit knihy, které přečetl, debatovat s ostatními čtenáři a sbírat inspiraci. Já sama mám většinou velký problém najít něco, co bych chtěla číst jen tak a proto jsem ráda za každý tip, který dostanu. Takže, pokud nějaký takový máte, sem s ním!

A pokud se chcete přidat k nám, kniháčkům, stačí se podívat na BookFan.